J.R.R. Tolkien

Vítám vás na svých stránkách...jakékoli dotazy, připomínky nebo nápady posílejte na resi97@seznam.cz

Dorwinion

(„... kopí, která byla vyrobena pro armády velikého krále Bladorthina (dávno mrtvého), kopí s třikrát kovanými hroty a s ratišti umně vykládanými zlatem, jež nebyla nikdy dodána ani zaplacena...“) (H, XII)Tato jediná věta, dokonce ani ne celá věta, je všechno, co bylo kdy řečeno o králi Bladorthinovi. Neobjevuje se v žádné genealogii ani chronologii, která kdy byla o královstvích Středozemě napsána. Důvodem je nejspíš to, že Tolkien později na jeho existenci zapomněl, a tak nechtěně vytvořil záhadu, která zaujala mnoho badatelů. Kdo tedy byl tento tajemný král Bladorthin a jak zapadá do historie?
Aby byla věc ještě složitější, Thorin Pavéza se vychloubá, že „Králové si posílali pro naše kováře a i toho nejméně šikovného bohatě odměňovali.“ (H, I) Dá se předpokládat, že Bladorthin byl jedním z těchto králů; další by mohli být trpasličí králové ze Železných hor. Protože zařazení jednoho, jinde nezmíněného, království do Středozemně je samo o sobě dost náročné, ale zařazení několika by byla noční můra!

Co?

Začněme s tou nejjednodušší otázkou: Co vůbec znamená jméno Bladorthin?
Svojí strukturou se podobá Goldogrin neboli gnómštině, tj. jazyku, ze kterého se později stala sindarština. V tomto kontextu se dá jméno rozdělit na dvě části:
blador: „širá plochá země“; podle Gnomish Lexiconu z kořenů PALA a NDÔR;
thin: „šedý“, z kořene THIN
Celé jméno se tak dá doslova přeložit jako „šedá barva širé země“ nebo volněji jako „Šedý ze širých zemí“. Kdyby Bladorthin chtěl podepsat oficiální dokument v Quenye, patrně by své jméno převedl jako *Palursindo. Nevíme, jak jméno souviselo s osobou: Možná nemělo v jeho případě žádný konkrétní význam, nebo prostě připomínalo nějakého dávného hrdinu.
Poznámka: V prvních verzích příběhu Hobita Bladorthin nebyl tajemný král, nýbrž jméno čaroděje (Gandalfa). To se zdá celkem výstižné, protože svým významem by přímo předcházelo jménu Mithrandir, „Šedý poutník“. Měli bychom snad předpokládat, že otec krále Bladorthina se ve skutečnost setkal s Gandalfem, a ten na něj tak zapůsobil, že po něm svého syna pojmenoval?

Kdo?

Ke kterému z národů Středozemě král Bladorthin patřil? Někteří předpokládají, že to byl elf, kvůli elfskému tvaru jména. Jsou tu ale jisté argumenty proti takové hypotéze:
Králové a království Eldar jsou všechna zaznamenána. Tím pádem by Bladorthin mohl patřit jedině k Temným elfům. Ale Temní elfové by nepoužívali jména čitelná v gnómštině nebo sindarštině.
Elfská království třetího věku neudržovala armády, které by měly být vybavovány, takže Bladorthin by nepotřeboval žádnou velkou zakázku z Ereboru.
Pád mocného elfského krále by pravděpodobně byl zaznamenán v letopisech.
Zvyk používání elfských jmen se netýká jenom elfů, ale i Dúnadanů z Gondoru a Arnoru. A dokonce se občas objevují i u jiných lidí (např. Girion, pán Dolu).
Nerozlišující označení „král“, místo „elfský král“ nebo „trpasličí král“ naznačuje, že patřil k národu nejbližšímu jak autorovi, tak čtenáři.
Všechny tyto argumenty mluví pro domněnku, že Bladorthin nebyl elf, ale člověk.
Další docela běžná hypotéza navrhuje, že Bladorthin byl král Dolu. To ale můžeme pustit z hlavy na základě následujícího: Dol nebyl nikdy královstvím až do korunovace Barda I. Rozlišování mezi titulem pán a král Dolu se vyskytuje nejenom v Hobitovi. Například zmínka, že Šmak zničil „město a panství Dol“.
Pokud by „veliký král Bladorthin“ byl předkem Giriona, potom by Bard nepochybně vznášel nárok na následnictví po něm, a možná i na jeho dědictví, včetně slavných kopí. A to by se určitě stalo důležitým předmětem sporu během obléhání Ereboru.

Kdy?

Existovala dvě období, během nichž byl osídlen Erebor: první mezi lety 1999 a 2210 T.v. a druhé za vlády krále Thróra II., děda Thorina Pavézy, od 2590 do 2770 T.v., ukončené Šmakovou invazí. Zdá se, že první osídlení bylo spíše izolované a neudržovalo žádný výrazný kontakt s vnějším světem. Druhé však rozvinulo intenzivní obchodní vztahy, jak sám Thorin dosvědčil. Takže je evidentní, že Bladorthin byl současníkem Thróra II.
Toto období můžeme nadále zúžit prozkoumáním důvodů, proč nebyla třikrát kovaná kopí dodána na místo určení. Někteří badatelé soudí, že příčinou byla Bladorthinova smrt a že jeho dědici pak možná odmítli dodávku přijmout a zaplatit. Ale nikde nestojí nic, co by tuto domněnku přímo podporovalo. Všechno, co se říká, je že kopí byla vyrobena kdysi dávno a že Bladorthin od té doby zemřel. Není pak přirozené předpokládat z kontextu, že to byl právě příchod Šmaka, co zabránilo jejich dodání? V tom případě můžeme vyvodit, že Bladorthin žil kolem roku 2770 T.v.

Kde?

Kde pak byla jeho říše? Ve 28. století už ani jedno království Dúnadanů pod vládou králů neexistovalo. Vidugavia, král Rhovanionu, a jeho říše byly vzpomínky ze vzdálené minulosti. Jediné známé lidské království byl Rohan. Ale Rohan nemá ve svých záznamech žádného krále jménem Bladorthin a tamní králové vůbec elfská jména nepoužívali. Navíc, Rohan byl příliš daleko na to, aby mohl obchodovat s trpaslíky.
Možné vodítko se dá najít ve vyprávění o Thrórovi II: „... dařilo se mu s jeho lidem a bohatli a přátelili se se všemi lidmi, kteří sídlili v okolí. Nevyráběli totiž jen podivuhodné a krásné věci, ale také drahocenné zbraně a brnění ... Tak Seveřané, kteří žili mezi Celduinou (Bystrou řekou) a Carnenem (Červenou vodou) zesílili a vyhnali všechny nepřátele z Východu“.
Je evidentní, že hlavní obchodní cesty jak z Ereboru, tak od lesních elfů z Temného hvozdu, probíhaly po řekách Celduině a Carnenu, které se jako přirozené cesty samy nabízely. Navzájem kontakt neudržovali z historických důvodů a západně a severně se nenacházel žádný potenciální obchodní partner. Takže rozkládalo se Bladorthinovo království mezi těmito dvěma řekami? Bylo panství v Dolu pouhou provincií Bladorthinovy říše?
Mnoho argumentů mluví proti takovému předpokladu. Pokud by v blízkosti Dolu byl natolik mocný král, jistě by poskytl vojenskou a humanitární pomoc. Ve skutečnosti nic nenaznačuje tomu, že by se něco takového stalo, a navíc muži z Dolu se po zničení svého města uchýlili do Esgarothu a nikoli do Bladorthinovy říše. Navíc, když král Brand, „jehož říše nyní sahala daleko jižně a západně od Esgarothu“ získal totéž území pod svou kontrolu, nestřetl se žádným odporem Bladorthinových následníků; ale pokud tu žádní nebyli, co se mezitím stalo s královstvím? Logický závěr je, že panství Dolu bylo pravděpodobně nejvýznamnější autoritou mezi Seveřany ze zemí mezi Celduinou a Carnenem, a tím pádem Bladorthin musel žít mimo tuto oblast.
Říše velikého krále Bladorthina tak musela splňovat následující kritéria:
Byla obydlena lidmi, kteří nebyli pod vlivem Saurona.
Byla vystavena vlivu Númenorské civilizace dost dlouho na to, aby její vládci přijali zvyk uvádět svá jména v elfském jazyce.
V roce 2770 T.v. byla dostatečně mírumilovná a prosperující, že si její vládce mohl dovolit objednat si trpasličí výzbroj a čekat na dodání po dokončení. Zároveň ale byla natolik vystavena nebezpečí, že pro ni bylo nezbytné dobře vybavit svou armádu. Nacházela se dost blízko k Dolu, aby mohla udržovat obchodní cesty s Ereborem, ale zároveň natolik daleko, že se nemohla dostat do přímého vojenského konfliktu s Bardovci.
Byla dostatečně silná, aby byla soběstačná, ale zároveň ne tak silná, aby mohla poskytnout vojenskou pomoc proti Šmakovi nebo alespoň zajistit pomoc humanitární.
Je jenom jediné místo, které splňuje všechny tyto požadavky: Dorwinion.

Proč?

Tak jako sám Bladorthin, Dorwinion byl výslovně zmíněn v publikované historii Středozemě jenom jednou, ve spojení s vínem, které bylo lesními elfy dováženo přes Jezerní město: „Víno, stejně jako jiné zboží, se dováželo zdaleka, ... z lidských vinic v dálných krajích. ... tohle víno byl zřejmě opojný ročník z velkých vinic v Dorwinionu.“ (H, IX) Na mapě Středozemě nakreslené Paulinou Bayens je Dorwinion situován na severozápadním pobřeží Vnitrozemského moře Rhûn a toto umísnění jej předurčuje jako sídlo krále Bladorthina. Skutečně tady byli lidé, kteří nebyli služebníky Saurona, export vína „a dalšího zboží“ jim přinášel významný zisk a území leží mimo dosah sféry vlivu Bardovců, nicméně je se severními oblastmi propojeno řekami Celduinou a Carnenem. Navíc bylo nejenom vystaveno Númenorskému vlivu, ale bylo dokonce provincií Gondoru po více než jedno tisíciletí! I po osamostatnění jistě zůstalo „númenorizované“, protože i na konci Třetího věku bylo (na rozdíl od např. Esgarothu) známe jen svým elfským jménem.
To, co víme o Dorwinionu z jiných zdrojů, nám dovoluje zrekonstruovat něco z jeho historie, i když jen přibližně. Poprvé se v análech objevuje, přestože ještě ne pod svým jménem, v Prvním věku, kdy migrující „Hadorův lid zjistil, že část jejich zástupu, od které se už dříve oddělili, dosáhla jezera Rhûn před nimi a sídlí na úpatí vysokých pahorků na jihozápadní straně“. Z nich pocházeli Bëorovci; ovšem brzy tuto zemi opustili kvůli rostoucímu tlaku „Služebníků Temnoty“. Zmíněné pahorky byly součástí země Dorwinion; jméno na mapě od Pauliny Baynes sice pokrývá jen pláň severně od nich, ale v této oblasti jižní svahy pahorků poskytovaly mnohem více slunečního světla, a tím pádem lepší podmínky pro vinařství. Ale v popisované době tu ještě víno nerostlo. Když lodě Númenorejců dosáhly pobřeží Středozemě, přivezly s sebou mezi dalšími kulturními přínosy i pěstování vinné révy: „Númenorejci je učili mnohému; přinesli obilí a víno, učili lidi sít a mlít zrní, otesávat dřevo a tvarovat kámen a uspořádat si život“ Ale u jezera Rhûn to nezanechalo žádné stopy, protože Númenorejci nikdy nepřicházeli tak daleko do vnitrozemí. A rozšíření vinařství sleduje spíš migraci a kolonizaci než obchodní stezky. Proto je evidentní, že pěstování vinné révy bylo do Dorwinionu přineseno z Gondoru poté, co se země stala nejvýchodnější provincií říše – roku 541 T.v.. Gondorští nejspíš rozpoznali výhodné podmínky této země pro pěstování vína díky efektu vnitrozemského moře, které vytvářelo stabilnější klima, než bylo jinde ve vnitrozemí, kde musely být velké výkyvy teplot. Byli to pak pravděpodobně oni, kdo dal Dorwinionu jeho jméno – sindarské jméno, jak bylo vždy tradicí mezi Gondorskými kartografy, nikoli jméno v některém jazyce Seveřanů, což se týká ostatních názvů vyskytujících se ve Rhovanionu. Bylo to také pravděpodobně v této době, kdy se poprvé rozvinuly obchodní styky se Seveřany z oblasti pozdějšího Dolu, a z tohoto období se možná datuje nezvyklé elfsko-dúnadanské jméno Esgaroth, jinak Jezerní město.
Nevíme z koho sestávala populace Dorwinionu ve Druhém a Třetím věku. Gondor se snažil osídlit teritorium na východ od Anduiny Seveřany ze Rhovanionu, kteří „se v míru, který způsobila moc Gondoru, velmi rozmnožili“, přestože „rozlehlé země mezi Anduinou a jezerem Rhûn nebyly nikdy hustě osídleny a udržovány.“ Avšak obyvatelé Dorwinionu nebyli počítáni mezi Seveřany – většinou Hadorovského původu – protože Vozatajové a později „Balchothové vyvražďovali poslední jejich příbuzné na Jihu“ a „do svých dřívějších domovů se nikdy nevrátili“. Na druhou stranu je jisté, že to byla nějaká skupina Prostředních lidí, nikoli Východňanů, protože udržovali kontakt s lesními elfy. Nejspíše je pravda taková, že to byli stále ještě potomci původního před-Bëorovského obyvatelstva z Prvního věku, postupně asi zčásti smíšení s Východňany a v této daleké enklávě podobně jako hobiti přehlížení Mocnými.
Podle Letopisu zůstal Dorwinion východní markou Gondoru až do roku 1856 T.v., kdy zůstal odříznut kvůli expanzi Říše Vozatajů. S největší pravděpodobností se trůnu ujala místní šlechta, zčásti asi Dúnadanského původu, která pokračovala v tradicích jejich starých vládců, jako bylo používání oficiálních jmen v elfských jazycích. Zdá se, že tato tradice zůstala neporušena nejméně do roku 2770 T.v. a Dorwinion nebyl nikdy podmaněn nebo jeho aristokracie vyhnána Vozataji, Balchothy nebo jinými nájezdníky z Východu. To mohl být způsobeno charakterem terénu: Vozatajové (jak jejich jméno naznačuje) a příbuzní lidé důvěřovali v bojích hlavně válečným vozům a zčásti jezdectvu. Tato strategie byla velmi dobře přizpůsobena pozemnímu boji na rovině, kdy mohli s výhodou využít svou vysokou pohyblivost, a tím pádem představovali velkou hrozbu pro gondorské jednotky na klasických bitevních polích mezi Temným hvozdem a Popelavými horami. Ale na členitém terénu měly vozy a jezdectvo velkou taktickou nevýhodu proti bránící pěchotě. Pahorkatina jižního Dorwinionu tak pro ně byla téměř nepřístupná, a pokud se obránci opevnili tady, mohli po dlouhou dobu úspěšně odolávatt dobyvačným Východňanům. Není proto divu, že mezi obyvateli jižního Rhovanionu to byli právě lidé z Dorwinionu, kteří jako jediní přežili bouře pozdního Třetího věku a zažívali dokonce dlouhá období míru a bezpečného obchodu.
Co přesně pak Bladorthin udělal, aby si vysloužil označení „velký král“? Pokud žil v roce 2770, je vcelku pravděpodobné, že byl na trůně už v roce 2758, kdy se Gondor a Rohan ocitly pod soustředěným útokem Východňanů a Jižanů, Středozem byla sevřena Dlouhou zimou, a určitě bylo potřeba, aby byl na východ od Anduiny nějaký velký král. Možná se Bladorthin o svou slávu zasloužil úspěšnou obranou Dorwinionu proti tlaku Východňanů a zvládnutím potíží způsobených Dlouhou zimou. A možná, když potom přišel čas, uviděl nutnost vylepšení výzbroje své armády s pomocí zručnosti trpasličích kovářů z Ereboru, aby tak mohl lépe bránit svoji zem proti vzrůstající hrozbě ze Rhûnu: Projekt, který bohužel zůstal nedokončen, ale určitě byl hoden místa v paměti Seveřanů.
Jedna zajímavá otázka zůstane přesto nezodpovězena: Když král Elessar ve Čtvrtém věku znovu prohlásil Dorwinion za východní marku Gondoru, byl tam vítán?

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.