J.R.R. Tolkien

Vítám vás na svých stránkách...jakékoli dotazy, připomínky nebo nápady posílejte na resi97@seznam.cz

Písně

Pod horou, která temně ční

zas vládne král svou jeskyní!
Je mrtev drak, a stejně tak
zhynou i jiní zlosyni.

Má ostrý meč náš silný král
a rychlý šíp a pevný val;
a drahokam a zlato nám
dá kuráž ubránit se dál.

Znal naše kouzla zemský klín,
když rod náš s třeskem kovadlin
kul klenoty, a temnoty
zaháněl v slujích, kde spal stín.

Dali jsme stříbru hvězdný třpyt,
korunám zlatým slunce svit,
pro krásu krás a hvězdný jas
jsme nechali své harfy znít.

Je zase volná horská říš!
Ó, bludný lide, výzvu slyš
a spěchej sem, ať v domě svém
vlastního krále podpoříš!

Přes chladné hory zní náš hlas:
Vraťte se domů mezi nás!
A král vám rád svůj vděk dá znát,
u horské brány čeká vás.

Zas vládne král svou jeskyní
pod Horou, která temně ční.
A stejně tak, jak padl drak,
padnou i jiní zlosyni!

 

Král slují pod horami

Král slují pod horami,
král drohocenných gem,
zas těmi drahokamy
povládne v domě svém!

Zas korunován nyní,
za zvuku nových strun
své harfy, v zlaté síni
zasedne na svůj trůn.

Zašumí v horách lesy
a v slunci stébla trav
a řeky u podlesí
oblečou zlatý háv.

A každý proud si výskne
a přejde všechen žal,
jezero třpytem blýskne,
až vrátí se zas král!

Rozbij...

Rozbij talíř, třískni flaší!
Zlámej rukojeti lžic!
To pan Pytlík těžko snáší-
sklenkou křápni ještě víc!

Propal ubrus, jenom směle!
Vylej mlíko ve spíži!
Kosti vysyp u postele!
Víno cákni do díží!

Šálky házej do moždíře,
pak je roztluč palicí!
Když nestačíš na talíře,
koulej s nimi světnicí!

To pan Pytlík těžko snáší!
Proto opatrně, braši!

 

Dříve nežli vzejde světlo dne

Dřív nežli vzejde světlo dne,
přes horstvo, jež se v mlze pne,
jdem do hlubin, kde vládne stín,
hledat své zlato kouzelné.

Znal naše kouzla zemský klín,
když rod náš v třesku kovadlin
kul klenoty a temnoty
zaháněl v slujích, kde spal stín.

A mnohý elf i dávný král
měl od nás meč, co zářně plál,
kdyžtě náš um těm vladařům
do jilců oheň včaroval.

Dali jsem stříbru hvězdný třpyt,
korunám zlatým slunce svit-
tu krásu krás a skvělý jas
jsme předli z drátků jako nit.

Dříve nežli vzejde světlo dne,
přes horstvo, jež se v mlze pne,
jdem do hlubin, kde vládne stín,
pro svoje kouzlo ztracené.

A co jsme měli pohárů
a zlaté harfy postaru,
jenže náš zpěv člověk či elf
neslýchal z hlubin, ani hru.

Sosny se s nářkem prohnuly,
zlé vichry nocí vanuly,
les rázem vzplál a plápolal
tak jako tisíc fakulí.

Zvon v údolí bil na poplach
a lidem zbělil tváře strach,
když dračí spár hůř než žár
jim pohřbil město v sutinách.

Dýmala hora pod lunou
v tu chvíli nás osudnou,
každý se hnal, než drak ho sklál
pod svými drápy, pod lunou.

Dřív nežli vzejde slunce svit,
přes chmurný, mlžný horský štít
jdem do hlubin, kde vládne stín,
mu harfy své i zlato vzít!

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.