"tu Feanor z Noldoli navštívil Solosimpi a požádal o velkou perlu, a k ní navíc dostal darem urnu plnou světélkující pěny sesbírané z temných míst moří. Vrátil se domů, vzal všechny ostatní kameny a zachytil jejich lesk světlem bílých luceren a stříbrných pochodní, v lázni světélkující zářivou mízou Silpionu vykoupal lesk perel a barevné ostíny Opálů. A do této směsi vmísil jen jednu kapičku světla Laurelinu. Všechna ta kouzelná světla pak uvěznil v nejdokonalejší křišťálově skleněné substanci, kterou uměl zhotovit jen on sám, a kterou ani Aule nikdy nebyl schopen stvořit. A tak velká zručnost Feanorových prctů přivedla na svět šperk-a ten zářil svou vlastní...září i v té nejtemnější tmě. Dlouho, předlouho hleděl Feanor na tu zář o samotě, poté stvořil dva další, žádné substance mu již nezbyly. Poté ukázal své dílo ostatním. Všichni žasli a Feanor pojmenoval ty šperky Silmarilli či Silubrithin, jak zní jméno v současné řeči Noldoli."